Tajemný večírek.

24. září 2011 v 11:33 | Nevinná |  Příběhy
Dohrávala tajemná synfonie, na zaprášeném skororozpadlém stole ležely staré a zažloutlé knihy Alexandra Dumase Hrabě monte Cristo. Všechny tři díly byly naskládany do sloupečky, který byl tak zaprášný, že nebyly k přečtení ani názvy knih.
V inkoustové lahvičce bylo namočen jasně bílé pero a na jediném nezaprášeném a pavučinou nepokrytém kousku stolu se rozprostíral zažloutlý pergamen.


Dívka jež spala na jednom z křesel v tomto pokoji měla hlavu sklopenou nad knihou od Edgara Allana Poa, Jáma a kyvadlo. Na druhé straně pokoje byla krásná velká knihovna s latinskými, německými i anglickými tituly, jako třeba Ivanhoe, což je mimochodem jedna z nejkrásnějších knih minulého století. U knnihovny bylo staré, od myší rozkousané křeslo, potažené tmavě zeleným suknem. Závěsi na oknech byli rozežrané od molů a koberec roztrhaný. Dům to byl opravdu podivný, né až tak ztrašidelný jako spíše záhadný. Na chodbách rozbité vytrýny s krásným porcelánem potaženým silnou vrstvou prachu, rámy obrazů v tom nejhorším stavu jaký si umíte představit a na schodech kousky skla.
Ta dívka se jemně pohnula, otevřela oči a narovnala se. Zvedla se knihu hodila na křeslo, ze kterého se zvedl dým prachu. Šla ke knihovně, kde měla uložené veškeré úspory.
Najednou zazněla obrovská rána, knihovna spadla přímo na dívku, která teď byla podní. Nemohla se hýbat, nemohla vylízt z pod hory knížek a dřeva, která na ní spadla, nemohla se dostat z této pasti. Tři dny a tři noci ležena na té chladné zemi, tu třetí osudnou noc dala zbohem svému kocourovy Alexandrovi, i všem jejím knihám.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 natka natka | 28. ledna 2012 v 10:44 | Reagovat

vůbec nechápu smysl ,,příběhu". Je to pěkná blbost!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama