Jonatan- část 5

25. července 2011 v 11:05 | Nevinná |  Christiana
"Mamí, přišel sem ten pán, o kterém jsem ti říkala." Matka přišla ke dveřím, prohlídla si muže a řekla… pokračování příště

...
"To snad není možné" řekla moje matka, "Po šestnácti letech" odpověděl muž. Já tam jen tak stála a pomalu mi docházelo, že by to mohl být on, můj otec. "Proč jsi nechodila na srazy?" otázal se muž mé matky, ale ta mu odpověděla jen, že neměla čas. Musela jsem něco udělat, a proto jsem řekla: "Tak pojďte dál" muž se na mne podíval, jako by celou tu dobu, co stál ve dveřích, nevěděl, že tam jsem, a vkročil dovnitř.

Matka mu nabídla místo na gauči a on si tam sedl, asi pět minut bylo hrobové ticho, až pak přišel bratr. Muž se zvedl a řekl: "Ty musíš být John, že ano?", nechápající bratr jen přikývl. Teď se postavila i matka a řekla: "Děti tohle je Jonatan, můj přítel ze střední a také dobrý kamarád vašeho", zarazila se "vašeho otce". Při těchto slovech se z Jonatonova obličeje trochu vytratil ten milý úsměv, stejně jako mě. Zřejmě i on si myslel, že je náš otec, jenže, tím se dostáváme k další nezodpovězené otázce, jak to tedy je, je Jonatan náš otec a matka to jen zastírá nebo mluví pravdu a on není náš otec.
Všichni jsme se zase posadili a matka s Jonatanem mluvili o škole, potom se oba zvedli a šli do kuchyně, bohužel mluvili opravdu potichu, takže jsem prostě nic neslyšela.

Když jsem se zvedla i já, protože jsem se šla "napít", bratr se zvedl také a odešel do svého pokoje. Šla jsem tedy do kuchyně, ale v polovině cesty jsem se zastavila, protože jsem viděla něco, v co jsem doufala. Matka s Jonatanem se líbali, a ve mně jakoby uhodilo, rychle jsem zaběhla do obýváku a zavolala: "Mamí, přines mi prosím sklenici vody, děkuji", ale matka se po příchodu Jonatana vůbec nezměnila, protože jenom odsekla, že mám také nohy. Když jsem došla do kuchyně, pořád se líbali, možná, že chtěli, abych to viděla, to já už nezjistím, prostě jsem tam šla, nalila si do sklenice vodu a ukrojila plátek citronu. Když jsem odcházela, zavřela jsem za nimi radši dveře.

Sedla jsem si na postel a přehrávala si pořád dokola, co se vlastně během té hodiny stalo. Uvědomila jsem si, že by s námi mohl Jonatan zůstat, už kvůli mámě. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo mít za tátu Jonatana, a překvapivě jsem vymyslela více pro, než proti, teď už jen mámu dokopat, aby ho sem nastěhovala. Bylo by to super, jelikož Jonatan je kuchař, a již nikdy bych nemusela zůstávat doma, protože bych snědla mamky jídlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama