Květen 2011

Únik do dětských let.

30. května 2011 v 16:51 | Nevinná |  Píšu
Článek je přiřazen k tématu týdne "Pohádky".
Milovala jsem pohádky před spaním, které mi četla maminka. Pohádky z knížek, se ale nikdy nevyrovnaly těm, které vymýšlela mamka. Problém byl v tom, že ne vždycky vymýšlela hezké pohádky, tím nechci říct, že některé byly ošklivé, ale byly to prostě takové horory. Nejvíce jsem ale měla ráda pohádku o zlomyslné kočičce a hodném pejskovi.
Bylo to asi takhle:
Kočička a pejsek bydleli ve velké vile v Praze, kočička si vzpomněla, že vyhodili uklízečku, ale než seženou novou, musí vytřít sama. Problém byl v tom, že jim došlo mýdlo. Kočička tedy poslala pejska do krámu. Mezi tím našla jedno staré mýdlo v kuchyni, protože byla opravdu hodně zlomyslná, zabalila ho jako bonbón. Když se pejsek vrátil z krámku, všimnul si "bonbónu" a hned si ho strčil ho do tlamičky, po chvilce mu začala z tlamy vylízat pěna a kočička, která se schovávala pod stolem, se začala tak smát, že se popadala za bříško, pejsek, který měl tlamičku plnou pěny jen kňoural a vyplachoval si tlamu. (to si nepomatuji). Když domyli podlahu, byli celý mokří a pejsek rozhodl, že se pověsí na prádelní šňůru, aby uschli. Tak to tedy udělali, jenže po pár minutách se nebe zatáhlo a začalo pršet, kočička se schovala do vily a pejskovi zavřela před nosem, chudák pejsek tedy šel znovu vyset na šňůru, ale v tom zahřmělo a blesk píchl pejska přímo do prdelky, kočička, která vše pozorovala z okna, se smála a volala si se svou kamarádkou, která se na to dívala z protější vily. Znovu zahřmělo a blesk opět trefil pejska do prdelky a to už kočička nevydržela a smíchy se válela po zemi, nakonec pejska pustila dovnitř a žily nešťastně až do rozvodu.
Tak to byla jedna z mích vzpomínek na dětství :)

Co bude a nebude.

28. května 2011 v 8:25 | Nevinná |  Přemýšlím
Nevěřím na konec světa roku 2012, neříkám, že nikdy nebbude, je naprosto jasné že někdy i lidé vymřou, jako dinosauři, mamuti atd... . Ale také nevěřím takovým těm "reklamám" že konec světa roku 2012 nebude, protože konzervi jsou do roku 2013, to je nesmysl.


Tato fotka mi připadá jako do budoucnosti, ani nevím čím, jestli tím světlem, prostě nevím.


Zrovna jsme dostali na IKT(informační a komunikační technologoe) za úkol zamyslet se nad videem, které zobrazuje, jak by asi v budoucnosti měl vypadal běžný život, bylo tam vše dotykové, například na lednici byly dotykové dveře, kde jste si mohli nastavit fotky, rámečky atd..., nebo dotykový stůl ze kterého jste mohli volat a přes celou jeho plochu jste viděli člověka na druhé straně. Byloby vážně skvělé, kdyby budoucnost byla taková jaká v tom videu, ale buťmě realisti, to se nejspíše nestane, ale co já vím, možná ekonomika vážně vzroste.

zima, bílá kam se podíváš

26. května 2011 v 20:03 | Nevinná |  Fotím





Zima, je období mrazu, sněhu a užívání si, já jsem si také užívala, než jsem si zlomila ruku, ale i se zlomenou rukou se dalo pěkně fotit.





Další fotky jsou foceny na naší chalupě.



Láska mého života ♥

26. května 2011 v 19:57 | Nevinná |  Fotím
Mám pejska jménem Timík, je z útulku, kam se dostal, protože ho jeho bývalí majitelé týraly, dodnes má po nich zachovalé rány a zlozvyky, učily ho, aby útoči na lidi a na psech. Je to sice kříženec, ale moc roztomilí. Je to můj čtvrtý pes, svého prvního psa jsem měla v jednom roce, když ho maminka našla v popelnici jako pěti měsíční štěńátko, druhého psa jsme pořídily, aby Flojdík(ten první) měl kamaráda, byl to můj jediní papíroví pes a to knírač. Oba tito pejsci umřeli v sedmnácti letech, protože oba měli rakovinu. Další ho pejska jsem dostala týden na to, jsme prostě rodina, která psa púotřebuje, tento jse jmenoval Mukim, a byl z Děčínského útulku. Bohužel pořád utíkal, a jednou v létě se mu to stalo osudné, zaběhl za hárající fenou a již se nevrátil, byla jsem velmi smutná, protože se to stalo v době, když jsem byla na táboře. Měsíc na to a to přesně 21.11.2010 jsme si pořídili dalšího, zatím posledního, z Chomutovského útulku, k tomuto pejskovi jsem si vytvořila největší citové pouto, protože když jsem brouzdala po internetu a hledala vhodného pejska pro naší rodinu, ale hlavně pro mou postel, zamilovala jsem se do Timíka na první pohled.
Můj třetí pejsek Mukim:(ano vím, že je to nekvalitní fotografie, ale lepší nemám)
t-fami|�Tm(�����man"; color:#565656;border:none windowtext 1.0pt;mso-border-alt:none windowtext 0cm; padding:0cm;mso-fareast-language:CS'>Kočička a pejsek bydleli ve velké vile v Praze, kočička si vzpomněla, že vyhodili uklízečku, ale než seženou novou, musí vytřít sama. Problém byl v tom, že jim došlo mýdlo. Kočička tedy poslala pejska do krámu. Mezi tím našla jedno staré mýdlo v kuchyni, protože byla opravdu hodně zlomyslná, zabalila ho jako bonbón. Když se pejsek vrátil z krámku, všimnul si "bonbónu" a hned si ho strčil ho do tlamičky, po chvilce mu začala z tlamy vylízat pěna a kočička, která se schovávala pod stolem, se začala tak smát, že se popadala za bříško, pejsek, který měl tlamičku plnou pěny jen kňoural a vyplachoval si tlamu. (to si nepomatuji). Když domyli podlahu, byli celý mokří a pejsek rozhodl, že se pověsí na prádelní šňůru, aby uschli. Tak to tedy udělali, jenže po pár minutách se nebe zatáhlo a začalo pršet, kočička se schovala do vily a pejskovi zavřela před nosem, chudák pejsek tedy šel znovu vyset na šňůru, ale v tom zahřmělo a blesk píchl pejska přímo do prdelky, kočička, která vše pozorovala z okna, se smála a volala si se svou kamarádkou, která se na to dívala z protější vily. Znovu zahřmělo a blesk opět trefil pejska do prdelky a to už kočička nevydržela a smíchy se válela po zemi, nakonec pejska pustila dovnitř a žily nešťastně až do rozvodu.

Tak to byla jedna z mích vzpomínek na dětství :)


A toto je můj dosavadní pejsek Timík, láska moje největší, kdybych si mohla vybrat mezi klukem a jím, vyberu jsi jeho.:


No není on úžasnej?
nJá vím sice trochu starší fotka, ale kažná, kde je on je nádherná.

Ráj pro život.

18. května 2011 v 19:52 | Nevinná |  Fotím



Dnes jsem byla se svou kamarádkou, někteří říkají NK, ale já to nesnáším, nad naším městěm na Střižáku, je to kopec s rybníkem a nádhernou přírodou, no přesvěčtě se sami :) :



(bohužel můj mobil má jen 2 M takže zas tak dobré fotky nedělá)


Tak toto je ten rybník, chodí zde hlavně rybařit rybáři.




Mě tento mrak připadá jako mapa Asie, ale vše je jen na vaší kreativitě a každý v tom může vydět jiné obrazce.


Zahnaná studem

17. května 2011 v 18:42 | Nevinná |  Příběhy
Psáno v první osobě, tak doufám, že se bude líbit.
Nesnáším ten pocit, když se mi svírá žaludek, protože na mne civí tisíce lidí. Nesnáším ten pocit, když se můžete hanbou propadnout. Když na vás ty malinké holčičky koukají jako na vzor a vy je zklamete. Když jdu v deseti centimetrových jehlách po pódiu a cvakají spouště fotoaparátů, cítím se skvěle, ale když upadnu, nebo se mi na zádech rozepnou šaty, či se v novinách objeví fotka, která upozorňuje na můj sic nepatrný faldík, mohu se propadnout studem.
Dnes budu mít své velké focení pro mou novou módní kolekci, s názvem " Letní nádech", tato kolekce je, jak jste si asi domysleli na léto a spíše teplejší dny na jaře. Včera jsem dokončila poslední návrh, ale není zas tak úžasný, protože jsem na něj měla jen den, jelikož mě tlačila smlouva.
Když modelky nastupovaly na parket, abych zkontrolovala, jestli jsou správně oblečeny, jedna chyběla. "No to snad není možný" řvala jsem na modelky "kde teď asi podle vás seženu novou modelky, když za hodinu začínáme?" " Ale vy jste přece modelka" řekla trošku stydlivě jedna z dívek. Ano, pravda jsem modelka, ale to přeci nejde, aby návrhářka sama sobě dělala modelky, i když, vlastně jde. A tak jsem se tedy přesvědčila, abych se stala modelkou pro mou novou kolekci, měla jsem z toho dobrý pocit.
" Už jenom klobouček, ták a máme to" řekla kostymérka, když dodělala mou vizáž. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a konečně jsem v sobě viděla opět modelku. V krásných letních šatech, které mi byli sice trochu těsné, ale pořád dokonalé, jsem vypadala, prostě božsky.
" A teď přichází, Kate June, pravým jménem Katrin Rosalita Jackondová, módní návrhářka a tvůrce této úžasné kolekce." Tak jo, teď anebo nikdy, řekla jsem si, když jsem vešla na pódium, vrátilo se mi sebevědomí a ten krásný pocit důležitosti, ale nejúžasnější pocit jsem měla z toho, když okolo mne byl slyšet zvuk cvakajících fotoaparátů a všude byli blesky.
Když jsem došla až na konec pódia, zapózovala jsem fotografům, se zvedlou rukou nad hlavou. Najednou nějaký pubertální výrostek, který se, na mou přehlídku nějak vplížil, zařval: "Kde máš kalhotky!" Nevšímala jsem si toho, ale o chvilku později začali i fotografové něco podobného vykřikovat a mnohem více si mne fotili ze zadu. Najednou jsem si všimla, že mám zezadu opravdu malou dírku v šatech, a jelikož jsem měla tanga, tak si nikdo nemohl odpustit vulgární komentáře.
Se studem ve tváři jsem odběhla z pódia a běžela na záchody, no jo, jenomže co se mě nestane, když jsem vběhla k umyvadlu a potopila jsem pod proud studené vody. Najednou se otevřely dveře jedné kabinky a vyšel můj šéf, koukal na mne jako na zjevení, vyběhla jsem z pánských záchodů, sundala ze sebe šaty a běžela domů.
Na další den ráno jsem vyndala noviny ze schránky a hned na první stránce, byla přiblížená fotka z mé přehlídky, kupodivu, jsem na ní nebyla já a můj trapas, ale jen chvalná recenze. Když jsem si pořádně prohlídla všechny mé modely, přečetla jsem si recenzi, které stálo: Kate June (26) pořádala svou patnáctou módní přehlídku, na které vystupovala, nejen jako módní návrhářka, ale také jako modelka, přehlídka dopadla vcelku dobře, až na menší incident na konci, při kterém návrhářka odběhla na pánské záchody.
Odložila jsem noviny, zapnula konvici na vaření a uvařila si výbornou vídeňskou kávu.

Kluk v posteli.

15. května 2011 v 11:43 | Nevinná |  Školní hlášky, aneb co stojí zato zveřejnit.
Na škole v přírodě jsem chodila s jedním klukem a ten k nám chodii hodně na chatku, ve stejné chatce se mnou byla kamarádka, která tam taky měla kluka furt nalezlýho u nás. Jednou přišla učitelka, aprotože oba dva kluci ležely vedle nás v postely (né pod dekou, jenom prostě vedle nás) oba dva vylezli z postele a utíkali pryč, jenže učitelka si jich z prvu nevšimla a když oba dva utíkali z naší chatky, říkala: " a žádné kluky tady"

Dop***** kde mám boty?

15. května 2011 v 11:38 | Nevinná |  Školní hlášky, aneb co stojí zato zveřejnit.
Na škole v přírodě jsem byla na chatě po čtyřech, jenže tam k nám nejvíce chodila učitelka kontrolovat. Jednou přišla, protože v tom momentu kámoška řekla"ty vole" tak přísně řekla: " a žádný sprostý slova tady" no a já jsem slízala z palandy a protože mi kluci shcovali boty a já spadla (měla jsem na uších sluchátka, takže jsem jí neslyšela) a zařvala:" Do prdele kde mám boty?"

Habsburkové, či Házimburkové / Přemyslovci, alias Průmyslovci.

15. května 2011 v 11:33 | Nevinná |  Školní hlášky, aneb co stojí zato zveřejnit.
Habsburkové / Házimburkové
Tento "přežblept" se povedl mému kamarádovi, paní učitelce napsal třikrát do písemky místo Habsburkové napsal Házimburkové.
Přemyslovci / Průmyslovci
Tak toto se podařilo mě, psali jsme písemku a já si vzpomněla na film o rozvíjení průmyslu v Čechách, no a tak jsem jí tam napsala Průmyslovci místo Přemyslovci.

Povšimnutí v přírodě.

15. května 2011 v 10:50 | Nevinná |  Fotím



Když se dívám kolem sebe, vidím nádhernou přírodu a celkem ucházející město.



V zimě se i ve městě dají pořizovat dobré fotky, které nevipadají jako z města.




Ana jaře na chalupě se dají zaznamenat rozkvetlé kytky a stromi.







A nebo se dá fotit jen tak.




Romantická biologie♥

15. května 2011 v 10:26 | Nevinná |  Školní hlášky, aneb co stojí zato zveřejnit.
Takže jedna holka, ještě ze základky vynalezla romantickou kost, nepochopili byjste jak. No o příro´dáku jsme brali pestík a tyčinky no a učitelka nám to namalovala, asi nějak takto:





No a tak vznikla hláška: "romantická kost"

Další poznatek z mého né až tak zajajímavého života, s láskou Nevinná.

Dračice ve slůji.

14. května 2011 v 20:26 | Nevinná ale tentokráte spíše Thieme |  Školní hlášky, aneb co stojí zato zveřejnit.
Takže tento trapas se stal mne, bylo to v 5. třídě a četla jsem z čítanky, kde bylo napsáno: Dračice byldela ve slůji. No a já samozdřejmě dobrá čtenářka přečetla: Sračice bydlí ve slůji.




Další poznatek z mého trapného života, s láskou Nevinná.

Ještě ze základky, ale stojí to za to.

14. května 2011 v 20:17 | Nevinná |  Školní hlášky, aneb co stojí zato zveřejnit.
Učitelka na základce Dobešová (mimochodem moje řídní, tehdy) si k tabuli vyzvala Romana Jerycha, frajírka a podle ostatních holek idola třídy. Ptala se ho podle čeho poznáme v přírodě světové strany. Vyjmenovával mraveniště, polední stín i hvězdy, ale nemohl si vzpomenout na jedno. Učitelka ztratila nervy a vykřikla " Letokruhy VOLE" (celá třída výbuch)





Další poznatky z mého né až tak zajímavého života, s láskou Nevinná.

Fyzikářka a její „Tlapička šmátralka“

14. května 2011 v 20:06 | Nevinná |  Školní hlášky, aneb co stojí zato zveřejnit.
Naše učitelka na Fyziku (Řádková) je známá tím, že místo ruky, říká tlapička. No a jednou nám vysvětlovala 2 moment "síly" .
Jenže ona vždy vysvětluje po jejím způsobu což tentokráte bylo: " Když pánové sedí ve svém autíčku a vedle sebe mají tu svou slečnu, tak ta jedna TLAPIČKA ŠMÁTRALKA je někde jinde než na volantu a to u dámy na noze, tím pádem při zatáčkách nebude moct tak dobře zatáčet..."
Další poznatky z mého né až tak zajímavého života, s láskou Nevinná.

Fyzika, aneb pohyb klučičím tělesem.

14. května 2011 v 19:54 | Nevinná ale tentokráte spíše Thieme |  Školní hlášky, aneb co stojí zato zveřejnit.
O nudné fyzice, s ještě nudnější učitelkou jsme probírali pohyb těles třením. No a tkže jeden kluk Thieme (dále Th.) začal řešit, že třením se tělesa postaví. No a naše vždy děsná úča fyziky prohlásila " pane Th. ale nás opravdu nezajímá, že vám stojí" ( celá třída výbuch Th. červenej jao řepa) Na konci hodiny jsme si všichni stoupli, teda až na mne a Fyzikářka pronesla další větičku co stojí za to: " Tak kdo ještě nestojí?" no a Th. odpověděl " No ten můj" (celá třída výbuch). No není to směšný?




Další poznatky z mého né až tak zajímavého života, s láskou Nevinná.

Odraz s krásnou předlohou.

9. května 2011 v 16:03 | Nevinná |  Fotím
Byli jsme na zámku v Krásném Březn a tam měli nádhernou zahradu, s jezírky.
Předloha: (tedy spíše jen obrázek to ho jezírka, s kouskem předlohy)



Odraz:


Hádanka s nápovědou.

9. května 2011 v 15:55 | Nevinná |  Píšu
Hádanka: O jaké město se jedná?
Nápovědy: N1 Moje město je krajským městem.
N2 Patří mezi 3 "nejsmradlavější" města ČR.
N3 Z památek je zde nejzajímavější asi hrad Střekov.
N4 Jsou zde nově zrekonstruovány Městské sady.
Pár fotek:


je zde mnoho paneláků



Ale také moc hezká příroda.